Závěrečná řeč obžalovaných manželů Dvořákových u Okresního soudu v Prostějově v roce 2010

Závěrečná řeč Radomíry Dvořákové a  Dušana Dvořáka, zakladatelů výzkumu "Konopí je lék" a odborné společnosti Konopí je lék, o.s., IČO: 227 27 281, ze dne 26. října 2010 u Okresního soudu v Prostějově. Manželé Dvořákovi byli bez jakéhokoliv důkazu obžalováni za výrobu a distribuci drog, resp. za léčbu konopím  s návrhem trestu 2 - 10 let. Č.j. : 2 T 104/ 2010

Závěrečnou řeč státního zástupce vůči Radomíře Dvořákové můžete shlednout v klipu Edukativní konopné kliniky (Cannabis a černé díry)  - ZDE  Obžalobu státního zástupce vůči Dušanu Dvořákovi můžete shlednout v upoutávce k filmu Rok konopí - ZDE 

Vážená paní soudkyně, vážená poroto

Poslední dva roky, které jsme s manželem zakusili díky zlovůlí různých státních orgánů, byly těžké pro celou naši rodinu. 

Nejsme zločinci, kteří by pěstovali konopí jako marihuanu za účelem zisku nebo šíření drogových závislostí a ani obžaloba nám nic takového neprokázala.

Chtěla bych promluvit o motivu, proč jsem souhlasila s tím, abychom na zahradě v Ospělově konopí pěstovali.

Jednak jsem byla svědkem toho, když se na manžela v roce 2000, kdy pracoval jako ředitel Střediska prevence drogových závislostí, obrátil handicapovaný nemocný člověk na vozíčku s prosbou o pomoc se svými těžkými křečemi. Naše kamarádka, která si pěstovala na zahradě konopí, ho darovala k léčbě tohoto pána.

To byla moje první pozitivní zkušenost s léčbou konopím.

V r. 2002 se u manžela jako každý rok od druhé poloviny 90 let objevily projevy depresivní psychózy, která měla obvykle na podzim opačný manický charakter. 

V roce 2002 však měla jeho deprese tak těžký průběh, že se manžel poprvé obrátil na kolegyni psychiatru s žádostí o pomoc. Do té doby se ničím neléčil. 

Psychiatra mu naordinovala psychofarmaka. Po půl roce užívání státem schválených léků se u manžela objevila schizoafektivní porucha. Následně manžela proti jeho vůli internovali na psychiatrii a zde mu psychofarmaka násilím aplikovali injekčně, protože je již odmítal jíst.
Tato oficiální  „léčba“ u něj způsobila naprosté utlumení mysli, křeče, slintání a svalovou ztuhlost, takže se pohyboval jako robot, myslel jako robot, respektive nemyslel. 

Lékaři mu chtěli předpokládám pomoci, tak mu předepsali další léky na uvolnění svalů. Během pár měsíců manžel přibral 25 kg, což by v budoucnosti lékaři zřejmě vyřešili dalšími léky na srdce, na cévy, na klouby.
Jeho kolegyně psychiatra mu řekla, že do smrti bude muset brát antidepresiva a pokud tak nebude činit, v padesáti bude vyřízený – zdravotně vyřízený člověk.
V tu chvíli jsem řekla dost, psychofarmaka jsem vyhodila a řekla, děj se vůle boží.
A dělo se. 

Manžel začal sem tam kouřit konopí a ono to pomáhalo. Žádná antidepresiva dodnes nebere a depresivní ataku od té doby neměl.

V r. 2007 u mě lékaři diagnostikovali rakovinu. Léčba spočívala v náročné operaci a následném ozařování. Před léčbou mně nic nebolelo. To, co se se mnou dělo při léčbě a asi tak půl roku po léčbě, bych nikomu nepřála. Ozařovali mi spodní část dutiny břišní, takže jsem měla ozářením zasažená střeva a ta si dělala, co chtěla. Ocitala jsem se ve velmi ponižujících situacích. Můj život se scvrkl jen na přemýšlení, abych měla v dosahu WC. 

S takovou zkušeností si ani nedokáži představit, co prožívají lidé při chemoterapii, která je daleko horší než ozařování. Tyto „léčebné“ postupy nejsou nic jiného, než zabíjení lidského organismu a je na každém, jak se tomu postaví.
Víme, že konopí nikdy nikoho nezabilo a že ulevuje od bolesti je známo tisíce let. 

Jak je možné, že nás lékaři nechávají takto trápit, je jim jedno, že se člověk při léčení,tzv.západní medicínou ocitá v situacích, kdy zcela ztrácí lidskou důstojnost? 

Jak to, že nám lékaři nenabídnou jinou alternativní léčbu?
Jak je možné, že když je v tuto chvíli tolik knih a studií o léčebných účincích konopí, lékaři o nich nevědí, nebo dokonce ani nevědí, že konopí léčí? Někteří dokonce bez důkazů tvrdí, že konopí škodí.

Já se mohu zlobit jen sama na sebe, že jsem si tehdy sama více nesháněla informace a nepokusila se léčit konopím. Manžel začal doporučovat léčit rakovinu konopím až vloni na podzim, kdy měl informace od pana profesora Hanuše a Ricka Simpsona. Nyní, když tyto lidi znám a čtu v literatuře svědectví desítek a stovek lidí, kteří měli odvahu vzepřít se zdravotnickému systému a rozhodli se sami léčit konopím nebo konopí použít jako podpůrný prostředek při léčbě, vím, že lze konopím léčit rakovinu.

I v mém případě jsem přesvědčena, že bych se byla konopným výtažkem uzdravila.

Nyní jsme s manželem nezávislí na farmaceutických medikamentech a v případě nějaké nemoci je naše první volba přírodní léčba, nejen léčba konopím.

Jsem přesvědčena, že na mém jednání není nic špatného, zlého, že nikomu neubližuji a dokonce, že na to mám zákonné právo, protože nikdo nemůže zpochybňovat Ústavu a Listinu základních práv a svobod, která mi tato práva dává.

Věřím, že žijeme demokratickém státě a právo u nás funguje, chci, aby mé děti žily v právním státě a věřím, že to chcete i Vy, vážená paní soudkyně, i Vy, vážená poroto.
Doufám a věřím, že totéž chce i pan státní zástupce i policie.

Cítím se nevinná a věřím, že zvítězí nejen právo, ale i morálka a zdravý rozum.

V Olomouci dne 26.10.2010

Vážená paní soudkyně, vážený soudní senáte

Opakovaně Nejvyšší soud, soudy krajské i okresní rozhodly, že pěstování a zpracování léčivého konopí není trestný čin. 

13. července 2010 jsme Vám při prvním soudním stání s manželkou sdělili: „Se zněním obžaloby zásadně nesouhlasíme, neboť nebyla naplněna skutková podstata daného trestného činu, a to ani po subjektivní, ani objektivní stránce daného trestného činu. Navrhujeme okamžitě zastavit naše trestní řízení, neboť naše jednání není trestným činem, trestný čin jsme nespáchali a jsme nevinni.“ 

Na tomto sdělení trváme a obracíme se s ním na soud i dnes.

Důkazy, které jsme v průběhu řízení předložili a svědci, kteří před soudem hovořili, potvrdili, že jsme konopí pěstovali a zpracovávali k výzkumu, léčbě a osvětě odborné i laické veřejnosti. Doložili jsme a svědci potvrdili, že léčivé konopí patřilo odborné společnosti Konopí je lék, o.s.

Stojíme zde s manželkou na lavici obžalovaných, přestože již týden před zásahem policie v roce 2009 policejní komisař uvedl do spisu,  že vedu webové stránky www.konopijelek.cz, kde nemocným a lékařům radíme, jak postupovat v léčbě konopím, dokládáme odbornou literaturu a studie, a zveřejněným profesním životopisem jsem prokazoval vysokou odbornou kvalifikaci a garanci. 

Přesto nám policie opakovaně v roce 2009 a 2010 vtrhla do domu v Ospělově a zcizila léčivé konopí pro nemocné. Že je konopí určeno nemocným měla policie doložené i protokolem Národní protidrogové centrály Policie České republiky, což je uvedeno ve spisu, který má soud také k dispozici. Jak policejní komisař, tak státní zástupce u soudu nedožili, že by existovalo jakékoliv nařízení, které trestněprávním orgánům ukládá za povinnost nejprve léčivé konopí ničit a brát a teprve pak šetřit, zda se stal, anebo nestal trestný čin, po zneuctění člověka nechali alibisticky rozhodnutí na soudu. 

Co si o takovémto jednání státních orgánů, které si občané platí ke službě veřejnosti, myslet, ponechávám na soudu a svědomí zúčastněných.

Obžaloba stojí a padá na tom, že jsme léčivé konopí pěstovali a zpracovávali neoprávněně. 

Přitom pan státní zástupce, ani policejní komisař neumí doložit, kdo oprávnění vydává, jak vypadá a jaké má oprávnění náležitosti. 

Jak může státní zástupce žádat potrestání kohokoliv, když nezná nezpochybnitelné předpoklady obžaloby?

Bohužel jsme obžalováni i přesto, že odborná společnost Konopí je lék, o.s., jíž jsme s manželkou členy, má na „poznávání a šíření poznání o léčivých účincích konopí“ oprávnění z titulu registrace Ministerstvem vnitra České republiky z roku 2008. Ministerstvo vnitra ČR nesmí zaregistrovat subjekt, jehož poslání je v rozporu se zákonem. 

Soudu jsem doložil, že předpokládaný státní orgán k vydávání povolení, Ministerstvo zdravotnictví ČR, žádné povolení nevydává. Doložil jsem a je uvedeno ve spisu, že jsem se Ministerstva zdravotnictví ČR ptal od roku 2000 do roku 2010. 

Čili jsme na naši činnost oprávnění měli a nemůžeme být obžalováni, natož shledáni vinnými.

Dále je důležité a soudu jsme doložili, že obžaloba se odehrává za právní situace, kdy je zpochybněna právní platnost (účinnost) trestního zákona i nového trestního zákoníku z hlediska evropského práva. 

Státní orgány České republiky neučinily právní kroky, které jsou nezbytné k platnosti trestného zákona ve věcech drog, neboť jeho podpůrný zákon o návykových látkách neprošel schválením EU. K dodržování zákonu a pravidel Evropské unie se přitom Česká republika zavázala v přístupové smlouvě. 

Pan státní zástupce přesto žalobu nestáhl. Je věcí soudu, aby se obrátil na Nejvyšší soud a ten, jako jediný oprávněný vznesl dotaz k Soudnímu dvoru EU.

Třetím a pro mne osobně nejdůležitějším právním aspektem naší nevinny je absolutní absence společenské nebezpečnosti a škodlivosti našeho konání jako nezbytné podmínky každého soudně postižitelného trestného činu.

Naše jednání je garantováno Ústavou, ale je státním zastupitelstvím mylně kvalifikováno jako trestný čin. 

Podle Hlavy první článku 1 (1) naší Ústavy je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. 
 
Dlouhodobě jsme se s kolegy a kolegyněmi a občany České republiky snažili upozorňovat ústavní činitele a orgány této země, že konají v rozporu s naší Ústavou, když lidem brání užívat práva léčit se konopím. Roky jsme hledali cestu k diskusi, přinášeli podklady a informace, navrhovali řešení. Všechny naše snahy však byly ignorovány. Řada občanů je - stejně jako my s manželkou - dokonce kriminalizována, jsou jim působeny zdravotní, morální i materiální újmy. Policie je zneužívána, policisté stavěni proti vlastním spoluobčanům. 

Porušení Ústavy lze doložit na popření řady článků Listiny základních práv a svobod, která je ústavním zákonem, čili zákonem, kterému se nesmí žádný zákon nižší právní síly protivit, a už vůbec ne Trestní zákon.

Konkrétní porušení: 

Článku 1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Komentář: Když pěstujete, vlastníte či užíváte konopí, nejste roven ostatním lidem v důstojnosti.
Jste vyšetřován policií a trestán, veřejně urážen a pomlouván, aniž jste jakkoli ublížil či způsobil újmu druhým lidem, živým bytostem či přírodě, ohrozil veřejné zdraví, bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, způsobil vznik trestných činů anebo narušil práva a svobody druhých lidí. Přestože svým chováním nenaplňujete ani jeden ze skutků, které jsou hodnotovým vyjádřením oprávněnosti trestu civilizovaného trestního práva, jste trestán a považován za zločince. 

Článku 3, odstavec 3

Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Komentář: Trestním zákonem jsou omezena vaše práva žít jako ostatní bezúhonní lidé a máte ztížená práva účastnit se na společenském životě jen proto, že pěstujete, vlastníte či užíváte konopí. 

Článku 4, odstavec 4

Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.
Komentář: Je-li podstatou trestního práva potrestání odsouzeníhodného chování, je zákon vytvořený jen na základě předsudků jasným důkazem zneužití moci. Neexistuje jediný důvod pro ospravedlnění omezení práv lidí jen pro jejich pěstování, vlastnění a užívání konopí. 

Článku 10, odstavec 1

Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Komentář: Jen pro pouhé pěstování, vlastnění a užívání konopí, kterým nikomu neškodíte a nikoho neomezujete, je státní mocí ponižována vaše lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a není chráněno vaše jméno. 

Článku 15, odstavec 2

Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
Komentář: Svoboda bádání není zaručena. Lze kategoricky říci, že je v této oblasti zapovězeno bádat, neboť neexistuje orgán, který by vědcům povolil pěstovat a zpracovávat konopí. 

Článku 31

Každý má právo na ochranu zdraví.

Komentář: Máme-li právo na ochranu svého zdraví, má každý dospělý člověk právo zvolit si způsob léčby včetně léčby konopím. Výše uvedené právo je člověku, který se chce léčit konopím, zákonem upřeno a je trestán.  

Vím, že Okresní soud v Prostějově není Ústavním soudem, aby trestní zákoník ve věci drog zrušil jako protiústavní. Jak jsem ale doložil, na opakované návrhy poslancům, aby tak učinili a podnět Ústavnímu soudu dali, nikdo z nich nereagoval. 

Stejně tak poslance nezajímají prosebné dopisy stovek nemocných a jejich blízkých, nicméně nedávná anketa Mladé Fronty Dnes  mezi poslanci ukázala, že se jejich postoje a nazírání mění a že již dnes většina poslanců ví, že konopí léčí. Naplnit zákon vládní vyhláškou ministerstva zdravotnictví však nechtějí, resp.úředníky MZ ČR k tomu nezaúkolují. 

Proto také naše odborná společnost Konopí je lék, o.s. ke Světovému dni pro duševní zdraví vyhlásila Manifest konopné revoluce a sdělila, že v souladu s článkem 23 LZSP nebudeme od 17 .listopadu 2010 protiústavní chování placených zástupců lidu a státní orgánů tolerovat.

Dovolte, abych nyní odstoupil od právních aspektů obhajoby a věnoval se něčemu, odkud dle mého názoru plyne podstat našeho trestního stíhání. 

Jde o záměrně vytvářené nedorozumění mezi lidmi, pokud hovoříme o drogách. Myslím, že to nejlépe ilustruje pocit, který v této soudní síni cítíme, jsme všichni jakoby v pasti. Kdo je viník a kdo je oběť, když jsou právní normy tak nejednoznačně a slova, která zákon používá mají neurčitelnou definiční hodnotu či naopak hodnotu, která je v rozporu s jejich skutečným významem?

Jak jsem soudu doložil, přes dvacet let se věnuji léčbě a rehabilitaci lidí, kteří jsou či byli závislí na drogách, psal jsem knihy pro učitele i rodiče, terapeuty, jsem spoluzakladatelem řady inovativních léčebných metod a spoluzakladatel Společnosti pro návykové nemoci (Adiktologické společnosti) České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. 

Věřte, že o zákulisí podvodů na lidech celého světa díky Úmluvě OSN o drogách a kriminalizování nevinných vím opravdu hodně. 

Jak je možné tak dlouho balamutit veřejnost a říkat, že prohibicí chráníme společnost, když víme a máme pro to dostatek důkazů, že prohibice jen plodí utrpení, smrt a enormní výdaje z veřejných rozpočtů? 

Jde o slova, která používáme. 

Slova mají obrovskou symbolickou hodnotu.

Ne nadarmo začíná bible, že na počátku všeho bylo Slovo.

Ve Slovu označovaném též jako Logos lze spatřit boha.

Ve jménu Slova (víry, ideologie) lze ale také páchat zvěrstva proti lidskosti.  

Slovem lze potěšit, ale i velmi bolestně zranit.

Nechci se zde pouštět do rozkladů pojmu a významu slova, nejsem filozof. Stačí si přečíst esej Slovo o slově od Václava Havla, aby člověk porozuměl, jaká odpovědnost je na lidech za slova, která používají.

Vraťme se k našemu slovu konopí, které je některými nepřesně a zjednodušeně nazýváno marihuanou.

Když ve třicátých letech minulého století spustila americká administrativa masivní lživou propagandistickou kampaň o marihuaně, většina amerických farmářů pěstovala konopí. Nikdo z farmářů a běžných Američanů ale v té době nevěděl, co je marihuana. Lidé nevěděli, že je to jedna jediná část konopí: samičí květ. Nikdo si propagandisticky zneužitý pojem marihuana nespojil s tím, co lidem rostlo po staletí na poli. Propaganda slavila úspěch a nebyly to jen farmaceutické, ropné a jiné společnosti, které jej ke zvýšení svých zisků slavily, ale také všichni rasisté, neboť prohibice marihuany mířila především na černochy a Hispánce, kteří nejčastěji kouřili konopný květ, tzv. marihuanu.

Zůstaneme-li na našem území pouhých 100 let nazad, zjistili bychom, že slovo droga bylo vždy vnímáno tak, jak je v řadě řečí souslovné dodnes: droga jako synonymum slova lék. 

Slovo droga nemělo ve vnímání lidí negativní, ale pozitivní konotaci. 

Důležitější než racionální uchopení pojmu je dnes bohužel jeho emocionální obraz. Je za tím dlouholetá ideologická masáž, která formou vládami podporované kriminalizace rostlin, látek a lidí, kteří si bez schválení farmaceutických lobby mění vědomí a zdravotní stav, pokřivila i samotný pojem jako takový a jsme svědky Babylonu, kde každý mluví jinou řečí. 

Ať chceme nebo nechceme, slovo droga má v sobě obsažen současný „civilizační balast“, který nám brání si rozumět.

Ukážu to na příkladě. Jsem psychoterapeut a adiktolog a když jsem dělal workshopy o drogách legálních i ilegálních, na fantazijní a emoční rovině slovo droga u lidí včetně terapeutů vyvolávalo strach. 

Když jsem ale řekl pivo, cigareta, čili drogy mnohem nebezpečnější než konopí, emoční rovina rezonovala směrem k radosti, ambivalenci nebo lhostejnosti.

Může tabák nebo alkohol působit jako lék? Bezesporu. Vše je otázka dávkování a účelu. Stejné je to s konopím.

Takže i když jsme se v odborném světě shodli na nepřesné a zneužitelné definici pojmu droga, pořád se potýkáme s ideologickým Babylonem, na který doplácí nevinní lidé.

I když mohu odbornými pracemi i vlastní praxí doložit, že konopí je účinná, bezpečná, šetrná, levná a nenávyková bylina, když řekne někdo, že je to droga, pocit, který zakoušíme je jiný, než když řekneme bylinka nebo lék.

Představte si, že by zákonodárci napsali do zákona, že je zakázáno pěstovat léčivou bylinu konopí. Tak se to nazve droga a nálepka hovoří sama za sebe. 

Ať již je konopí nazváno v zákoně tak či tak, problém nikdy není žádná droga, problém je člověk a jeho někdy neodpovědné chování.

Přestože jsme nejen v našich myslích a svědomí žádný trestný čin nespáchali a jsme nevinni, rozhodnutí o naší vině a trestu náleží výhradně soudu. A to je dobře. Věřím, že žijeme v právním státě.

Dovolte, abych závěrečnou řeč ukončil slovy ze závěru přednášky předního světového odborníka léčivých účinků konopí profesora Lumíra Ondřeje Hanuše při turné Konopí je lék 2009: „Čestně žít, nikomu neškodit a každému dávat, co mu právem náleží.“