ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
12. července 2012(*)
„Zemědělství – Směrnice 98/95/ES,
2002/53/ES, 2002/55/ES a 2009/145/ES – Platnost – Zelenina – Prodej
semen zeleninových odrůd, které nejsou obsaženy ve společném katalogu
odrůd druhů zeleniny, na tuzemském trhu – Nedodržení vnitrostátního
režimu pro předchozí povolování uvádění na trh – Mezinárodní smlouva
o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství – Zásada
proporcionality – Svoboda podnikání – Volný pohyb zboží – Rovné
zacházení“
Ve věci C‑59/11,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím cour d’appel de
Nancy (Francie) ze dne 4. února 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 9. února 2011, v řízení
Association Kokopelli
proti
Graines Baumaux SAS,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, J. Malenovský, R. Silva de Lapuerta, G. Arestis (zpravodaj) a D. Šváby, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za association Kokopelli B. Magarinosem Reyem, avocat,
– za Graines Baumaux SAS P. de Jongem, C. Ronsem a S. Lensem, avocats,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a B. Cabouatem a R. Loosli-Surrans, jako zmocněnci,
– za španělskou vládu A. Rubio Gonzálezem, jako zmocněncem,
– za Radu Evropské unie P. Mahnič Bruni a É. Sitbon Bercainem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi D. Bianchim a Z. Malůškovou, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 19. ledna 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti těchto směrnic:
– směrnice Rady 98/95/ES ze dne
14. prosince 1998, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS,
66/402/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS,
70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin,
osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin
a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů
zemědělských rostlin, týkající se konsolidace vnitřního trhu, geneticky
modifikovaných rostlinných odrůd a genetických zdrojů rostlin
(Úř. věst. 1999 L 25, s. 1; Zvl. vyd. 03/24 s. 334),
– směrnice Rady 2002/53/ES ze dne
13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin
(Úř. věst. L 193, s. 1;
Zvl. vyd. 03/36, s. 281),
– směrnice Rady 2002/55/ES ze dne
13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh (Úř. věst. L 193, s. 33;
Zvl. vyd. 03/36 s. 313),
ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách
a krmivech (Úř. věst. L 268, s. 1; Zvl. vyd. 13/32 s. 432)
(dále jen „směrnice 2002/55“), a
– směrnice Komise 2009/145/ES ze
dne 26. listopadu 2009, kterou se stanovují některé odchylky pro
povolování krajových odrůd
zeleniny a odrůd zeleniny, které se tradičně pěstují v určitých
místech a oblastech a jsou ohroženy genetickou erozí, a odrůd
zeleniny, které samy o sobě nemají hodnotu pro obchodní
pěstování zeleniny, ale jsou vyšlechtěny pro pěstování za zvláštních
podmínek, a pro uvádění osiva těchto odrůd na trh (Úř. věst.
L 312, p. 44).
2 Tato
žádost byla předložena v rámci sporu mezi sdružením Kokopelli (dále jen
„Kokopelli“) a Graines Baumaux SAS (dále jen
„Baumaux“) týkajícího se uvádění osiva zeleniny na trh.
Právní rámec
Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství
3 Rozhodnutím
Rady 2004/869/ES ze dne 24. února 2004 bylo schváleno uzavření
Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích
pro výživu a zemědělství jménem Evropského společenství (Úř.
věst. L 378, s. 1, dále jen „mezinárodní smlouva o rostlinných
genetických zdrojích“).
4 Podle
svého článku 1 má mezinárodní smlouva o rostlinných genetických
zdrojích za cíl „uchování a trvalé užívání rostlinných
genetických zdrojů pro výživu a zemědělství a v souladu
s Úmluvou o biologické rozmanitosti spravedlivé a poctivé podílení
se na přínosech vyplývajících z jejich užívání pro trvale
udržitelné zemědělství a potravinové zabezpečení“.
5 Článek 5 mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích stanoví:
„5.1. Každá ze smluvních stran v souladu
se svými vnitrostátními právními předpisy a kde je to vhodné, ve
spolupráci s dalšími smluvními
stranami bude podporovat integrovaný přístup k výzkumu,
uchování a trvalému užívání rostlinných genetických zdrojů pro výživu
a zemědělství, a zejména:
[...]
c) propagovat, popřípadě
podporovat snahy zemědělců a místních společenství na svých pozemcích
hospodářsky využívat a uchovávat
rostlinné genetické zdroje pro výživu a zemědělství;
[...]“
6 Článek 6 mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích stanoví:
„6.1. Smluvní strany koncipují
a uplatňují vhodnou politiku a právní opatření podporující trvale
udržitelné využívání rostlinných
genetických zdrojů pro výživu a zemědělství.“
7 Podle
čl. 7 odst. 7.1 mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích
„[k]aždá smluvní strana vhodným způsobem integruje
do svých politik a programů rozvoje zemědělství a venkova
aktivity, uvedené v článcích 5 a 6, a přímo nebo prostřednictvím
[Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO)]
a jiných příslušných mezinárodních organizací spolupracuje s ostatními
smluvními stranami v oblasti uchovávání a trvalého využívání
rostlinných genetických zdrojů pro výživu a zemědělství“.
8 Článek 9 mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích stanoví:
„9.1. Smluvní strany uznávají
nesmírný současný a budoucí přínos místních a původních společenství
a zemědělců všech oblastí světa,
zejména v centrech původu plodin a jejich rozmanitosti pro
uchovávání a rozvoj rostlinných genetických zdrojů, tvořících základ
zemědělské a potravinářské produkce na celém světě.
[...]
9.3. Text tohoto článku nesmí být žádným
způsobem interpretován tak, že by omezoval práva zemědělců ve smyslu
uchovávání, využívání,
směny a prodeje vlastního osiva/množitelského materiálu, pokud
jsou tato práva upravena národní legislativou, případně ošetřena
jinak.“
Unijní právo
Směrnice 2002/55
9 Směrnice 2002/55 sestavuje společný katalog odrůd druhů zeleniny.
10 Body odůvodnění 2 až 4 a 12 této směrnice mají následující znění:
„(2) Produkce osiva zeleniny zaujímá v zemědělství Společenství významné místo.
(3) Uspokojivé výsledky při pěstování zeleniny do značné míry závisejí na použití vhodného osiva.
(4) Vyšší výnosnosti při
pěstování zeleniny ve Společenství bude dosaženo tím, že členské státy
budou při výběru odrůd povolených
pro uvádění na trh uplatňovat jednotná a co nejpřísnější
pravidla.
[...]
(12) Osivo odrůd zapsaných ve
společném katalogu odrůd by nemělo v rámci Společenství podléhat žádným
omezením při uvádění na trh
na základě odrůdy.“
11 Směrnice 2002/55 se podle svého článku 1 „vztahuje na produkci osiva zeleniny určeného k uvedení na trh a na jeho uvádění
na trh ve Společenství.“
12 Článek 3 odst. 1 této směrnice stanoví:
„1. Členské státy stanoví, že
uznávat, kontrolovat jako standardní osivo a uvádět na trh lze pouze
osivo zeleniny, jehož odrůda
byla úředně povolena v jednom nebo více členských státech.“
13 Ohledně zařazení odrůd do úředních katalogů čl. 4 odst. 1 a 4 zmíněné směrnice stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby byly povoleny pouze odrůdy, které jsou odlišné, stálé a dostatečně uniformní.
[...]
4. V zájmu uchování genetických
zdrojů rostlin podle čl. 44 odst. 2 se členské státy mohou odchýlit od
kritérií pro povolování
stanovených v odst. 1 prvním pododstavci, jsou-li postupem
podle čl. 46 odst. 2 stanoveny zvláštní podmínky s ohledem na čl. 44
odst. 3.“
14 Článek 5 směrnice 2002/55 má následující znění:
„1. Odrůda je odlišná, bez ohledu
na umělý nebo přirozený původ počáteční odchylky, z níž vznikla, pokud
se v jednom nebo více
významných znacích zřetelně liší od jiných odrůd známých ve
Společenství.
Znaky odrůdy musí být možné přesně rozeznat a přesně popsat.
[...]
2. Odrůda je stálá, pokud po
opakovaném množení nebo, pokud pěstitel stanovil zvláštní rozmnožovací
cyklus, na konci každého
cyklu nadále odpovídá vymezení svých podstatných odrůdových
znaků.
3. Odrůda je dostatečně uniformní,
jsou-li si rostliny, které ji tvoří, bez ohledu na řídké odchylky,
podobné nebo z genetického
hlediska identické ve všech za tímto účelem stanovených
znacích, s přihlédnutím ke zvláštnostem rozmnožování rostlin.“
15 Článek 44 odst. 2 a 3 směrnice 2002/55 stanoví:
„2. Postupem podle čl. 46 odst. 2
budou stanoveny zvláštní podmínky pro zohlednění vývoje v oblasti
podmínek s ohledem na zachování
in situ a trvalé využívání genetických zdrojů prostřednictvím pěstování a uvádění na trh osiva:
a) planých forem a odrůd,
které se tradičně pěstují v určitých místech a oblastech a jsou ohroženy
genetickou erozí, aniž je
dotčeno nařízení (ES) č. 1467/94 ze dne 20. června 1994
o zachování, popisu, sběru a využití genetických zdrojů v zemědělství
[Úř. věst. L 159, s. 1; Zvl. vyd. 03/16 s. 208];
b) odrůd, které samy o sobě
nemají hodnotu pro obchodní pěstování zeleniny, ale jsou vyšlechtěny pro
pěstování za zvláštních
podmínek.
3. Zvláštní podmínky podle odstavce 2 obsahují zejména tyto body:
a) v případě odst. 2
písm. a) se tyto plané formy a odrůdy povolí podle této směrnice.
Zejména se přihlédne k výsledkům neúředních
zkoušek a poznatkům, které byly získány na základě praktických
zkušeností při pěstování, množení a využívání, a k podrobnému
popisu odrůd a jejich názvům, jak byly sděleny danému členskému
státu, a jsou-li dostatečné, poskytne se osvobození od úředních
zkoušek. Po povolení se tato planá forma nebo odrůda zanese do
společného katalogu odrůd jako ‚udržovací odrůda‘;
b) v případě odst. 2 písm. a) a b) vhodná množstevní omezení.“
16 Podle článku 48 směrnice 2002/55:
„1. Postupem podle čl. 46 odst. 2 lze stanovit zvláštní podmínky pro zohlednění vývoje v těchto oblastech:
[...]
b) podmínky, za kterých lze uvádět na trh osivo s ohledem na zachování in situ
a trvalé využívání genetických zdrojů rostlin, včetně směsí osiva
z odrůd, které obsahují i odrůdy uvedené v článku 1 směrnice
[2002/53], jež jsou spojeny se specifickými přirozenými
a polopřirozenými biotopy a jež jsou ohroženy genetickou erozí;
[...]
2. Zvláštní podmínky podle odst. 1 písm. b) zahrnují zejména tyto body:
a) původ osiva těchto druhů
je znám a schválen orgány příslušnými v jednotlivých členských státech
pro uvádění osiva na trh na
vymezených územích;
b) vhodná množstevní omezení.“
Směrnice 2009/145
17 Směrnice
2009/145 provádí čl. 4 odst. 4, čl. 44 odst. 2 a čl. 48 odst. l
písm. b) směrnice 2002/55 s cílem zachovat genetické
zdroje rostlin.
18 Podle bodů odůvodnění 1 až 3 a 14 směrnice 2009/145:
„(1) Otázky biologické
rozmanitosti a zachování genetických zdrojů rostlin získávají v průběhu
posledních let stále více na významu,
jak ukazuje vývoj na mezinárodní úrovni a na úrovni
Společenství. Jako příklady lze uvést rozhodnutí Rady 93/626/EHS ze dne
25. října 1993 o uzavření Úmluvy o biologické rozmanitosti [Úř.
věst. L 309, p. 1; Zvl. vyd. 11/19 s. 126], rozhodnutí Rady
[2004/869], nařízení Rady (ES) č. 870/2004 ze dne 24. dubna
2004, kterým se zřizuje program Společenství pro zachování, popis,
sběr a využití genetických zdrojů v zemědělství a kterým se
zrušuje nařízení (ES) č. 1467/94 [Úř. věst. L 162, s. 18; Zvl.
vyd. 03/16 s. 208], a nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne
20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského
fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) [Úř. věst. L 277, s. 1]. Podle
směrnice [2002/55] by měly být stanoveny zvláštní podmínky,
aby byly tyto otázky zohledněny, pokud jde o uvádění osiva
zeleniny na trh.
(2) Aby bylo zajištěno zachování in situ
a trvalé využívání genetických zdrojů rostlin, měly by být plané formy
a odrůdy, které se tradičně pěstují v určitých lokalitách
a oblastech a jsou ohroženy genetickou erozí (dále jen
„uchovávané odrůdy“), pěstovány a uváděny na trh i tehdy, pokud
nesplňují
obecné požadavky týkající se povolování odrůd a uvádění osiva
na trh. Kromě obecného cíle chránit genetické zdroje rostlin
spočívá zvláštní zájem zachovat tyto odrůdy ve skutečnosti, že
jsou zvlášť dobře adaptované na zvláštní místní podmínky.
(3) Aby bylo zajištěno trvalé
využívání genetických zdrojů rostlin, měly by být odrůdy, které samy
o sobě nemají hodnotu pro obchodní
pěstování zeleniny, ale jsou vyšlechtěny pro pěstování za
zvláštních podmínek (dále jen „odrůdy vyšlechtěné pro pěstování
za zvláštních podmínek“), pěstovány a uváděny na trh i tehdy,
pokud nesplňují obecné požadavky týkající se povolování odrůd
a uvádění osiva na trh. Kromě obecného cíle chránit genetické
zdroje rostlin spočívá zvláštní zájem zachovat tyto odrůdy ve
skutečnosti, že jsou
vhodné pro pěstování za zvláštních klimatických, půdních či
agrotechnických podmínek (jako je například ruční ošetřování,
opakovaná sklizeň).
[...]
(14) Komise by měla po třech
letech posoudit, zda jsou opatření stanovená touto směrnicí, zejména
ustanovení týkající se množstevních
omezení pro uvádění na trh pro osivo uchovávaných odrůd a odrůd
vyšlechtěných pro pěstování za zvláštních podmínek, účinná.“
19 Článek 1 směrnice 2009/145 stanoví:
„1. Pokud jde o druhy zeleniny, na
které se vztahuje směrnice [2002/55], tato směrnice stanoví některé
odchylky týkající se zachování
in situ a trvalého využívání genetických zdrojů rostlin prostřednictvím pěstování a uvádění na trh
a) pro povolování k zařazení
krajových odrůd a odrůd, které se tradičně pěstují v určitých místech
a oblastech a jsou ohroženy
genetickou erozí, do národních katalogů odrůd druhů zeleniny
podle směrnice 2002/55/ES, dále jen ‚uchovávané odrůdy‘,
b) pro povolování k zařazení
odrůd, které samy o sobě nemají hodnotu pro obchodní pěstování
zeleniny, ale jsou vyšlechtěny pro
pěstování za zvláštních podmínek, do katalogů uvedených
v písmeně a), dále jen ‚odrůdy vyšlechtěné pro pěstování za zvláštních
podmínek‘,
c) pro uvádění osiva těchto uchovávaných odrůd a odrůd vyšlechtěných pro pěstování za zvláštních podmínek na trh.
2. Pokud tato směrnice nestanoví jinak, použije se směrnice [2002/55].“
20 Článek 35 směrnice 2009/145 stanoví:
„Do 31. prosince 2013 Komise zhodnotí provádění této směrnice.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
21 Kokopelli
je neziskové sdružení, které prodává osivo starých odrůd zeleniny
a květin pocházejících z biologického zemědělství,
a svým členům dodává odrůdy zeleniny, které se ve Francii
pěstují jen zřídka.
22 Předmětem
činnosti společnosti Baumaux je pěstování osiva květin a zeleniny
a jeho uvádění na trh. Tato společnost podala
v průběhu roku 2005 žalobu pro nekalou soutěž proti sdružení
Kokopelli, v níž mimo jiné požadovala paušální náhradu škody
ve výši 50 000 eur a zastavení reklamy propagující odrůdy
prodávané tímto sdružením.
23 Rozsudkem
ze dne ze dne 14. ledna 2008 uložil tribunal de grande instance de
Nancy sdružení Kokopelli zaplacení náhrady škody
způsobené společnosti Baumaux nekalou soutěží. Tento soud
konstatoval, že Kokopelli a Baumaux jsou činné v odvětví osiva „starých“
nebo sběratelských odrůd, že ve 233 případech prodávaly totožné
nebo podobné produkty a že se obracely na tytéž zákazníky
z řad amatérských zahradníků, a tudíž si konkurovaly. Měl tudíž
za to, že se Kokopelli dopustilo nekalé soutěže tím, že prodávalo
osivo zeleniny, jež se neobjevuje ani ve francouzském katalogu,
ani ve společném katalogu odrůd druhů zeleniny.
24 Kokopelli podalo proti tomuto rozsudku opravný prostředek ke cour d’appel de Nancy.
25 Za
těchto podmínek se cour d’appel de Nancy rozhodl přerušit řízení
a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„[J]sou směrnice Rady 98/95/ES,
2002/53/ES a 2002/55/ES, jakož i směrnice Komise 2009/145, platné
s ohledem na základní práva
a zásady Evropské unie, a sice na právo na svobodný výkon
hospodářské činnosti, na zásady proporcionality, rovného zacházení
nebo zákazu diskriminace, volného pohybu zboží a s ohledem na
závazky přijaté podle [mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických
zdrojích], zejména pokud stanoví omezení produkce a uvádění
starých odrůd osiv a rostlin na trh?“
K předběžné otázce
K přípustnosti
26 Baumaux
má za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná,
jelikož se Kokopelli nemůže dovolávat neplatnosti
sporných směrnic, protože tyto směrnice ani nepřiznávají práva
jednotlivcům, ani jim neukládají povinnosti. Kokopelli může
napadnout pouze platnost vnitrostátních právních předpisů
k provedení těchto směrnic.
27 Baumaux
mimoto zastává názor, že odkaz na směrnici 98/95 není pro vyřešení
sporu v původním řízení relevantní. Směrnice 2002/53
je rovněž irelevantní, jelikož se týká výlučně obchodu
s odrůdami druhů zemědělských rostlin, avšak ze skutkových okolností
sporu vyplývá, že Kokopelli údajně uvádí na trh výhradně osivo
zeleniny. Baumaux dodává, že jelikož směrnice 2009/145 byla
přijata dávno poté, co Baumaux podala žalobu směřující proti
Kokopelli, její platnost nemá žádný vliv na řešení zmíněného
sporu.
28 V tomto
ohledu je třeba připomenout, že pokud před vnitrostátním soudem
vyvstane otázka platnosti aktu přijatého orgány Evropské
unie, přísluší tomuto soudu, aby rozhodl, zda je rozhodnutí
v tomto směru nezbytné k vynesení jeho rozsudku, a požádal tudíž
Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce. V důsledku toho,
týkají-li se otázky položené vnitrostátním soudem platnosti pravidla
unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout
(rozsudek ze dne 8. července 2010, Afton Chemical, C‑343/09, Sb. rozh.
s. I‑7027, bod 13 a citovaná judikatura).
29 Soudní
dvůr může odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené
vnitrostátním soudem pouze tehdy, jestliže je zjevné především
to, že výklad nebo posouzení platnosti pravidla unijního práva,
o které vnitrostátní soud žádá, nemají žádný vztah k realitě
nebo předmětu sporu v původním řízení, nebo jedná-li se jedná
o hypotetický problém (výše uvedený rozsudek Afton Chemical,
bod 14).
30 V tomto
ohledu je třeba připomenout, že směrnice 2002/53 se týká společného
katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Jelikož
z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že spor v původním řízení
se týká uvádění osiva zeleniny sdružením Kokopelli na trh, není
namístě zkoumat platnost zmíněné směrnice.
31 Rovněž
je třeba upřesnit, že směrnice 98/95 je právním aktem, kterým se mění
směrnice Rady 66/400/EHS ze dne 14. června 1966
o uvádění osiva řepy na trh, směrnice Rady 66/401/EHS ze dne
14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh (Úř. věst. 125,
s. 2298; Zvl. vyd. 03/24, s. 334), směrnice Rady 66/402/EHS ze
dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh (Úř. věst.
125, s. 2309; Zvl. vyd. 03/01, s. 66), směrnice Rady 66/403/EHS
ze dne 14. června 1966 o uvádění sadby brambor na trh (Úř.
věst. 1966, 125, s. 2320), směrnice Rady 69/208/EHS ze dne 30.
června 1969 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh
(Úř. věst. L 169, s. 3), směrnice Rady 70/457/EHS ze dne 29.
září 1970 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin
(Úř. věst. L 225, s. 1), a směrnice Rady 70/458/EHS ze dne
29. září 1970 o uvádění osiva zeleniny na trh (Úř. věst. L 225,
s. 7), a že ustanovení těchto posledně zmíněných směrnic byla
kodifikována směrnicemi 2002/53 a 2002/55. Za těchto podmínek
není namístě zkoumat ani platnost směrnice 98/95.
32 V
případě směrnice 2009/145 je nesporné, že byla přijata v průběhu roku
2009, to znamená po podání žaloby pro nekalou soutěž
společností Baumaux proti sdružení Kokopelli. Jak však uvedla
generální advokátka v bodě 48 svého stanoviska, přezkum platnosti
této směrnice může mít význam pro předkládající soud pro účely
řešení sporu v původním řízení.
33 V důsledku
toho není zjevné, že posouzení platnosti směrnic 2002/55 a 2009/145
nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu
v původním řízení nebo že se týká problému čistě hypotetické
povahy.
34 Mimoto
je třeba připomenout, že v uceleném systému prostředků nápravy a řízení
stanovených Smlouvou o FEU k zajištění přezkumu
legality aktů orgánů Unie nemohou fyzické a právnické osoby
z důvodu podmínek přípustnosti uvedených ve čtvrtém pododstavci
článku 263 SFEU napadnout obecně závazné akty Unie přímo, ale
mají pouze možnost případně uplatnit neplatnost takových aktů
buď nepřímo před soudem Unie na základě článku 277 SFEU, nebo
před vnitrostátními soudy a navrhnout jim – vzhledem k tomu,
že tyto soudy nemají pravomoc samy rozhodovat o neplatnosti
uvedených aktů – aby se v této souvislosti dotázaly Soudního dvora
prostřednictvím předběžných otázek (výše uvedený rozsudek Afton
Chemical, bod 18).
35 Postačí
však konstatovat, že Kokopelli bezesporu nemohlo podat žalobu na
neplatnost směrnic 2002/55 a 2009/145 na základě
článků 230 ES a 263 SFEU. V rámci žaloby podané podle
vnitrostátního práva je tudíž oprávněno dovolávat se neplatnosti těchto
ustanovení, třebaže proti těmto ustanovením před soudem Unie
nepodalo žalobu na neplatnost ve lhůtě stanovené zmíněnými články
(viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Afton Chemical, body
19 až 25).
36 Ze
všech předchozích úvah vyplývá, že otázka položená předkládajícím soudem
je přípustná v rozsahu, v němž se týká platnosti
směrnic 2002/55 a 2009/145.
K věci samé
37 Podstatou
otázky předkládajícího soudu je, zda jsou směrnice 2002/55 a 2009/145
platné s ohledem na zásady svobodného výkonu
hospodářské činnosti, proporcionality, rovného zacházení
a volného pohybu zboží, i s ohledem na závazky přijaté Unií na základě
mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích.
K porušení zásady proporcionality
38 Z ustálené
judikatury vyplývá, že zásada proporcionality, jejíž údajné porušení je
třeba zkoumat v první řadě, je součástí
obecných zásad unijního práva a vyžaduje, aby prostředky
zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění
legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou
a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné
(rozsudky
ze dne 6. prosince 2005, ABNA a další, C‑453/03, C‑11/04,
C‑12/04 a C‑194/04, Sb. rozh. s. I‑10423, bod 68; ze dne 7. července
2009, S.P.C.M. a další, C‑558/07, Sb. rozh. s. I‑5783, bod 41,
a ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C‑58/08, Sb. rozh.
s. I‑4999, bod 51).
39 K
soudnímu přezkumu podmínek zmíněných v předchozím bodě tohoto rozsudku
je třeba připomenout, že zákonodárce Unie má v oblasti
společné zemědělské politiky širokou posuzovací pravomoc, která
odpovídá politické odpovědnosti, již mu přiznávají články
40 SFEU a 43 SFEU, a že Soudní dvůr mnohokrát rozhodl, že na
legalitu takového opatření může mít vliv pouze zjevně nepřiměřená
povaha opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, jejž
příslušný orgán zamýšlí sledovat (viz rozsudky ze dne 5. října 1994,
Německo v. Rada, C‑280/93, Recueil, s. I‑4973, body 89 a 90; ze
dne 13. prosince 1994, SMW Winzersekt, C‑306/93, Recueil,
s. I‑5555, bod 21, a ze dne 2. července 2009, Bavaria a Bavaria
Italia, C‑343/07, Sb. rozh. s. I‑5491, bod 81).
40 Pokud
však význam sledovaných cílů může odůvodnit omezení, která mají
negativní důsledky, a to i značné, pro některé hospodářské
subjekty (rozsudek ze dne 17. července 1997, Affish, C‑183/95,
Recueil, s. I‑4315, bod 42), je třeba v rámci tohoto posouzení
nevýhod spojených s různými možnými opatřeními ověřit, že kromě
hlavního cíle zákonodárce Unie plně zohlednil veškeré chráněné
zájmy, o něž v daném případě jde (rozsudek ze dne 12. ledna
2006, Agrarproduktion Staebelow, C‑504/04, Sb. rozh. s. I‑679,
bod 37).
41 V projednávané
věci je třeba zkoumat, zda úprava povolování osiva odrůd zeleniny
stanovená směrnicemi 2002/55 a 2009/145 odporuje
zásadě proporcionality. Článek 3 odst. 1 směrnice 2002/55 totiž
omezuje certifikaci, kontrolu jakožto standardního osiva a uvádění
na trh osiva zeleniny na taková osiva, jež byla úředně povolena
alespoň v jednom členském státě. Pro zařazení do úředních
katalogů však podle čl. 4 odst. 1 této směrnice musí být odrůda
odlišná, stálá a dostatečně uniformní.
42 Kokopelli
uvádí, že je pro něj nemožné uvádět na trh osiva „starých“ odrůd
zeleniny, jelikož tato vzhledem ke svým vlastnostem
nemohou splňovat kritéria odlišnosti, stálosti a uniformity,
a jsou tak neodůvodněně vyloučena z úředních katalogů.
43 V tomto
ohledu z bodů 2 až 4 odůvodnění směrnice 2002/55 vyplývá, že hlavním
cílem pravidel týkajících se povolování osiv
odrůd zeleniny je dosažení vyšší výnosnosti při pěstování
zeleniny v Unii. Tento cíl výslovně přináleží k cílům společné
zemědělské
politiky, jak jsou stanoveny čl. 39 odst. 1 písm. a) SFEU.
44 K zajištění
zvýšené produktivity zmíněných kultur se jako opatření způsobilé
zajistit uvedený cíl jeví vytvoření společného
katalogu odrůd druhů zeleniny na základě vnitrostátních
katalogů v rámci sjednocených a co nejpřísnějších pravidel ohledně
výběru odrůd, jejichž uvádění na trh je povoleno.
45 Takováto
úprava povolování, jež vyžaduje, aby byla osiva odrůd zeleniny odlišná,
stálá a dostatečně uniformní, totiž umožňuje
používání vhodných osiv, a v důsledku toho zvýšenou
produktivitu zemědělství založenou na spolehlivosti vlastností zmíněných
osiv.
46 Směrnice
2002/55 se navíc podle svého článku 1 vztahuje na produkci osiva
zeleniny určeného k uvedení na trh a na jeho uvádění
na trh v Unii. Bod 12 jejího odůvodnění upřesňuje, že osivo
odrůd zapsaných ve společném katalogu odrůd by nemělo v rámci
Unie podléhat žádným omezením při uvádění na trh na základě
odrůdy.
47 Cílem
směrnice 2002/55 je tak zároveň vytvoření vnitřního trhu s osivy
zeleniny, tím, že zajišťuje jejich volný pohyb v Unii.
V projednávané věci je úprava povolování stanovená touto
směrnicí s to přispět k uskutečnění tohoto cíle, jelikož takováto
úprava zajišťuje, že budou osiva uváděná na trh v různých
členských státech odpovídat týmž požadavkům.
48 Z článku
4 odst. 4 směrnice 2002/55 rovněž vyplývá, že tato směrnice zajišťuje
uchování genetických zdrojů rostlin. Členské
státy se tak mohou odchýlit od kritérií pro povolování
stanovených v čl. 4 odst. 1 této směrnice na základě postupů podle
čl. 44 odst. 3 a čl. 46 odst. 2 téže směrnice.
49 V tomto
ohledu se jeví, že takováto odchylná úprava povolování zavedená
směrnicí 2009/145, která se použije na osivo planých
forem a odrůd, jež se tradičně pěstují v určitých lokalitách
a oblastech a jsou ohroženy genetickou erozí (udržovací odrůdy),
jakož i na osivo odrůd, které nemají hodnotu pro obchodní
pěstování zeleniny, ale musí být vyšlechtěny pro pěstování za zvláštních
podmínek, je s to zajistit zachování genetických zdrojů
rostlin.
50 Z toho
plyne, že úprava povolování stanovená směrnicemi 2002/55 a 2009/145 je
s to umožnit dosažení cílů, o něž tyto směrnice
usilují.
51 Co
se týče otázky, zda uvedená úprava překračuje meze toho, co je nezbytné
pro dosažení těchto cílů, Kokopelli tvrdí, že se
jedná o mimořádně omezující způsob úpravy výkonu hospodářské
činnosti.
52 Rada
Evropské unie uvádí, že Kokopelli neudalo důvody, proč má za to, že
zmíněná úprava povolování je vzhledem ke sledovaným
cílům zjevně nepřiměřená. Tento orgán se v každém případě
domnívá, že jiná méně omezující opatření, jako například opatření
zvláštním označením, by nepředstavovala stejně účinný
prostředek k zajištění cíle produktivity podle směrnice 2002/55, protože
by umožňovala prodej a výsev potenciálně škodlivých osiv nebo
osiv, jež by neumožňovala optimální zemědělskou výrobu.
53 V tomto
ohledu je třeba uvést, že k zajištění vyšší produktivity zemědělství
musí osiva prodávaná na vnitřním trhu poskytovat
nutné záruky pro optimální využívání zemědělských zdrojů.
54 V této
souvislosti je třeba konstatovat, že zákonodárce Unie mohl mít za to,
že úprava povolování stanovená směrnicí 2002/55
byla nezbytná k zajištění toho, aby zemědělští producenti
dosáhli spolehlivých a kvalitních výnosů.
55 Především
totiž čl. 5 odst. 1 směrnice 2002/55 požaduje, aby odrůda zeleniny byla
odlišná v tom směru, že bez ohledu na umělý
nebo přirozený původ počáteční odchylky, z níž vznikla, se
v jednom nebo více významných znacích zřetelně liší od jiných odrůd
známých v Unii. Tato odlišná povaha poskytuje zemědělským
producentům nezbytné informace ohledně vlastností různých osiv
a zmíněným
producentům umožňuje provést volbu, jež jim zajistí optimální
výnos.
56 Dále
se v čl. 5 odst. 2 této směrnice uvádí, že odrůda je stálá, pokud po
opakovaném množení nebo, pokud pěstitel stanovil
zvláštní rozmnožovací cyklus, na konci každého cyklu nadále
odpovídá vymezení svých podstatných odrůdových znaků. Zmíněné
kritérium týkající se stálosti tak zajišťuje, že kvalitativní
vlastnosti určitého osiva budou v průběhu let stálé.
57 Konečně
podle čl. 5 odst. 3 zmíněné směrnice se požadavek uniformity týká
situace, v níž jsou si rostliny tvořící odrůdu bez
ohledu na řídké odchylky podobné nebo z genetického hlediska
identické ve všech za tímto účelem stanovených znacích, s přihlédnutím
ke zvláštnostem rozmnožování rostlin. Kritérium týkající se
uniformity podporuje optimální výnos tím, že zajišťuje, aby všechna
osiva prodávaná pod určitým názvem měla stejné genetické
vlastnosti.
58 V důsledku
toho povinnost zařazení do úředních katalogů i s ní související
kritéria povolení umožňují popis odrůdy a ověření
její stálosti a uniformity, aby bylo zaručeno, že osivo odrůdy
vykazuje vlastnosti nebytné pro zajištění vysoce produktivní
zemědělské výroby, jež je kvalitní, spolehlivá, a s plynutím
času nepodléhá změnám.
59 Za
těchto okolností, a především s ohledem na širokou posuzovací pravomoc,
kterou má zákonodárce Unie v oblasti společné zemědělské
politiky, zahrnující volby ekonomické povahy, v nichž má
provést komplexní posouzení a hodnocení, mohl mít tento zákonodárce
legitimně za to, že jiné prostředky, jako je opatřování
zvláštním označením, by nevedly ke stejnému výsledku jako dotčená
regulace, jež stanoví úpravu předchozího povolování osiv odrůd
zeleniny, a tudíž bylo nezbytné přistoupit k posledně uvedené
regulaci, a že tedy byla tato regulace vhodná vzhledem k cílům
sledovaným zmíněným zákonodárcem.
60 Méně
omezující prostředek, například opatřování zvláštním označením, by
totiž nebyl stejně účinný, jelikož by umožňoval prodej
a v důsledku toho výsev potenciálně škodlivého osiva, anebo by
neumožňoval optimální zemědělskou výrobu. Z toho plyne, že
spornou úpravu nelze považovat za zjevně nevhodnou vzhledem ke
zmíněným cílům.
61 Jejím
zavedením zákonodárce Unie neporušil zásadu proporcionality, protože
i když tato úprava může mít negativní důsledky
– a to i značné – na některé hospodářské subjekty, je třeba
konstatovat, že vzhledem k cílům sledovaným úpravou povolování
stanovenou směrnicemi 2002/55 a 2009/145, která má za úkol
zaručit zejména vysokou produktivitu zemědělské výroby a zajistit
volný pohyb schválených osiv, zmíněná úprava podporuje jak
ekonomické zájmy zemědělských producentů, tak i zájmy subjektů
uvádějících na trh povolená osiva zeleniny.
62 U
takových hospodářských subjektů, jako je Kokopelli, které nabízejí
k prodeji „staré odrůdy“, jež nesplňují podmínky stanovené
v čl. 4 odst. 1 a článku 5 směrnice 2002/55, je třeba
připomenout, že tato naposled uvedená směrnice naplňuje ve svém čl. 44
odst. 2 a čl. 48 odst. 1 písm. b) záměr stanovení zvláštních
podmínek schvalování a uvádění na trh ohledně uchovávaných odrůd
a odrůd vyšlechtěných pro pěstování za zvláštních podmínek.
63 Konkrétně
čl. 44 odst. 3 písm. a) směrnice 2002/55 stanoví, že osiva uchovávaných
odrůd mohou být zařazena do unijního katalogu
bez úředních zkoušek zejména s přihlédnutím k výsledkům
neúředních zkoušek a poznatkům, které byly získány na základě
praktických
zkušeností při pěstování. Článek 44 odst. 3 písm. b) této
směrnice navíc stanoví, že na udržovací odrůdy a odrůdy vyšlechtěné
pro pěstování za zvláštních podmínek se použijí vhodná
množstevní omezení. V tomto ohledu byla směrnice 2009/145 přijata na
základě zmíněných článků směrnice 2002/55.
64 Směrnice
2002/55 a 2009/145 berou ohled na hospodářské zájmy takových
hospodářských subjektů, jako je Kokopelli, jelikož nevylučují
uvádění „starých odrůd“ na trh. Směrnice 2009/145 sice ukládá
zeměpisná a množstevní omezení a omezení týkající se balení
osiva udržovacích odrůd i odrůd vyšlechtěných pro pěstování za
zvláštních podmínek, avšak tato omezení spadají do kontextu
zachování genetických zdrojů rostlin.
65 Jak
ostatně uvádějí orgány, jež předložily písemná vyjádření, nesledoval
zákonodárce Unie cíl liberalizace trhu s osivem udržovacích
odrůd a odrůd vyšlechtěných pro pěstování za zvláštních
podmínek, ale zamýšlel propůjčit pravidlům schvalování větší pružnost
a zároveň zabránit vzniku paralelního trhu s osivem, jenž
hrozil vytvořením překážek na vnitřním trhu s osivem odrůd zeleniny.
66 Mimoto
je třeba připomenout, že článek 35 směrnice 2009/145 vyžaduje, aby
Komise do 31. prosince 2013 zhodnotila provádění
této směrnice. Čtrnáctý bod odůvodnění této směrnice potvrzuje,
že Komise by měla po třech letech posoudit, zda jsou opatření
stanovená touto směrnicí, zejména ustanovení týkající se
množstevních omezení pro uvádění na trh pro osivo uchovávaných odrůd
a odrůd vyšlechtěných pro pěstování za zvláštních podmínek,
účinná. Zmíněná směrnice tudíž může být na základě výsledků provedených
ověření pozměněna.
67 Zákonodárce
Unie tak mohl mít právem za to, že vhodný způsob vzájemného sladění
cílů sledovaných směrnicemi 2002/55 a 2009/145
a připomenutých v bodech 43 až 49 tohoto rozsudku i zájmů všech
dotčených hospodářských subjektů spočívá ve stanovení obecné
úpravy povolování pro uvádění standardního osiva na trh, jakož
i zvláštních podmínek pěstování a uvádění na trh osiva udržovacích
odrůd a odrůd vyšlechtěných pro pěstování za zvláštních
podmínek.
68 Rovněž
je třeba uvést, že vzhledem k významu cíle produktivity v rámci článku
39 SFEU se opatření umožňující zajistit racionální
vývoj zemědělské produkce i optimální využití výrobních
faktorů, jako jsou opatření, o něž se jedná, třebaže mohou vést
k negativním
ekonomickým důsledkům pro některé hospodářské subjekty,
vzhledem k ekonomickým zájmům zmíněných subjektů ve vztahu ke
sledovanému
cíli nejeví jako nepřiměřená.
69 Z předcházejících úvah vyplývá, že směrnice 2002/55 a 2009/145 neodporují zásadě proporcionality.
K porušení zásady rovného zacházení
70 Podle
ustálené judikatury zásada rovného zacházení nebo zákazu diskriminace
vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo
zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li
takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudky ze dne 17. října
1995, Fishermen’s Organisations a další, C‑44/94, Recueil,
s. I‑3115, bod 46; ze dne 9. září 2004, Španělsko v. Komise, C‑304/01,
Sb. rozh. s. I‑7655, bod 31; ze dne 8. listopadu 2007,
Španělsko v. Rada, C‑141/05, Sb. rozh. s. I‑9485, bod 40, a ze dne 15.
května 2008, Španělsko v. Rada, C‑442/04, Sb. rozh. s. I‑3517,
bod 35).
71 Kokopelli
uvádí, že úprava povolování stanovená směrnicemi 2002/55 a 2009/145
vytváří neodůvodněný rozdíl v zacházení s osivem
udržovacích odrůd a standardním osivem, jež může být zařazeno
do úředních katalogů. Vzhledem ke zmíněné úpravě by totiž bylo
Kokopelli znemožněno uvádění udržovacích odrůd na trh.
72 Je
třeba konstatovat, že vzhledem ke svým specifickým vlastnostem se
standardní osiva a osiva udržovacích odrůd nacházejí
ve vzájemně odlišných situacích. Osiva udržovacích odrůd totiž
v zásadě nesplňují podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 a článku
5 směrnice 2002/55. Tyto odrůdy jsou tradičně pěstovány ve
zvláštních lokalitách a regionech a jsou ohroženy genetickou erozí.
73 Právě
s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem osiv různých odrůd úprava
povolování vytvořená směrnicemi 2002/55 a 2009/145
stanoví jednak obecná pravidla týkající se uvádění standardních
osiv na trh, a dále zvláštní podmínky pěstování a uvádění
udržovacích odrůd osiv na trh.
74 Zmíněné zvláštní podmínky totiž spadají do kontextu udržování in situ a trvalého využívání genetických zdrojů rostlin.
75 V tomto
ohledu se v bodech 2 a 3 odůvodnění směrnice 2009/145 uvádí, že kromě
obecného cíle chránit genetické zdroje rostlin
spočívá zvláštní zájem zachovat tyto odrůdy ve skutečnosti, že
jsou zvlášť dobře adaptované na zvláštní místní podmínky a že
jsou vhodné pro pěstování za zvláštních klimatických podmínek.
76 Z toho
plyne, že stanovením zvláštních podmínek pěstování a uvádění na trh, co
se týče osiva udržovacích odrůd, směrnicí 2002/55,
jakož i směrnicí 2009/145 přijatou k provedení směrnice
2002/55, zákonodárce Unie zacházel s odlišnými situacemi odlišně.
Proto zmíněné směrnice neodporují zásadě rovného zacházení.
K nedodržení zásady svobodného výkonu hospodářské činnosti
77 Z ustálené
judikatury vyplývá, že právo svobodně vykonávat hospodářskou činnost je
součástí obecných zásad unijního práva.
Tyto zásady však nejsou absolutní, ale je na ně třeba nahlížet
v souvislosti s jejich úlohou ve společnosti. V důsledku toho
je možné omezit právo svobodně vykonávat hospodářskou činnost
za předpokladu, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného
zájmu sledovaným Unií a nepředstavují vzhledem k sledovanému
cíli nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je dotčena samotná podstata
takto zaručených práv (viz zejména rozsudky ze dne 11. července
1989, Schräder HS Kraftfutter, 265/87, Recueil, s. 2237, bod 15,
a ze dne 12. července 2005, Alliance for Natural Health
a další, C‑154/04 a C‑155/04, Sb. rozh. s. I‑6451, bod 126).
78 V projednávané
věci platí, že úprava povolování osiv zeleniny stanovená směrnicemi
2002/55 a 2009/145 může omezovat svobodný
výkon profesní činnosti obchodníků s osivy starých odrůd, jako
je sdružení Kokopelli.
79 Pravidla
stanovená články 3 až 5 směrnice 2002/55 však mají za cíl zvyšování
produktivity pěstování zeleniny v Unii, vytvoření
vnitřního trhu s osivy zeleniny zajištěním jejich volného oběhu
v Unii, jakož i udržování genetických zdrojů rostlin, jež
představují cíle obecného zájmu. Jak však vyplývá z odůvodnění
tohoto rozsudku týkajících se údajného porušení zásady proporcionality,
nejeví se, že tato pravidla a opatření, jež tyto cíle
zakotvují, mají povahu nevhodnou pro jejich uskutečnění, a překážka
svobodného výkonu hospodářské činnosti, již vytvářejí tato
opatření, nemůže být vzhledem ke sledovaným cílům považována za
nepřiměřený zásah do práva na uplatňování této svobody.
K nedodržení zásady volného pohybu zboží
80 Je
třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se zákaz množstevních
omezení a opatření s rovnocenným účinkem vztahuje
nejen na vnitrostátní opatření, ale i na opatření přijatá
orgány Unie (viz rozsudek ze dne 17. května 1984, Denkavit Nederland,
15/83, Recueil, s. I‑2171, bod 15, a výše uvedený rozsudek
Alliance for Natural Health a další, bod 47).
81 V tomto
ohledu je třeba připomenout, že úprava povolování stanovená směrnicemi
2002/55 a 2009/145, jak vyplývá z bodů 43 až
47 tohoto rozsudku, přispívá ke zvýšení produktivity pěstování
zeleniny v Unii a vytvoření vnitřního trhu s osivy zeleniny
zajištěním jejich volného pohybu v Unii. Zmíněná úprava tudíž
volný pohyb zboží podporuje, a nikoli omezuje.
K nedodržování mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích
82 Podle
článku 1 mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích je
jejím hlavním cílem uchování a trvalé užívání rostlinných
genetických zdrojů pro výživu a zemědělství.
83 V tomto ohledu má Kokopelli za to, že úprava povolování stanovená směrnicí 2002/55 odporuje ustanovení mezinárodní smlouvy
o rostlinných genetických zdrojích.
84 Z ustálené
judikatury vyplývá, že pokud Unie uzavře mezinárodní dohodu, pak je
taková dohoda podle čl. 216 odst. 2 SFEU pro
orgány Unie závazná, a má tudíž přednost před unijními akty
(rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Air Transport Association
of America a další, C‑366/10, dosud nezveřejněný ve Sbírce
rozhodnutí, bod 50).
85 Platnost
dotčeného právního aktu Unie ve vztahu k pravidlům mezinárodního práva
může být posouzena, je-li Unie těmito pravidly
vázána, a umožňuje-li to povaha a systematika předmětné
mezinárodní smlouvy, a její ustanovení jsou z hlediska svého obsahu
bezpodmínečná a dostatečně přesná (viz v tomto smyslu výše
uvedený rozsudek Air Transport Association of America a další,
body 51 až 54).
86 V tomto
ohledu je třeba uvést, že jakožto smluvní strana je Unie mezinárodní
smlouvou o rostlinných genetických zdrojích vázána.
Jak však uvedla generální advokátka v bodě 53 svého stanoviska,
zmíněná smlouva neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo
obsahově bezpodmínečné a dostatečně přesné, aby zpochybňovalo
platnost směrnic 2002/55 a 2009/145.
87 Článek
5 odst. 5.1 mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích
totiž mimo jiné stanoví, že každá ze smluvních stran
v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a kde je to
vhodné, ve spolupráci s dalšími smluvními stranami bude podporovat
integrovaný přístup k výzkumu, uchování a trvalému užívání
rostlinných genetických zdrojů pro výživu a zemědělství, a zejména
přijme, pokud je to vhodné, řadu opatření.
88 Mimoto
podle článku 6 této smlouvy smluvní strany koncipují a uplatňují
vhodnou politiku a právní opatření podporující trvale
udržitelné využívání rostlinných genetických zdrojů pro výživu
a zemědělství.
89 Tato ustanovení tak ponechávají na volné úvaze členských států, jaká opatření je třeba přijmout v jednotlivých konkrétních
případech.
90 Článek
9 mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích, jehož se
dovolává Kokopelli, navíc stanoví, že smluvní strany
uznávají nesmírný současný a budoucí přínos místních
a původních společenství a zemědělců všech oblastí světa, zejména
v centrech
původu plodin a jejich rozmanitosti pro uchovávání a rozvoj
rostlinných genetických zdrojů, tvořících základ zemědělské
a potravinářské
produkce na celém světě.
91 Článek
9 odst. 9.3 této smlouvy stanoví, že text tohoto článku nesmí být
žádným způsobem interpretován tak, že by omezoval
práva zemědělců ve smyslu uchovávání, využívání, směny
a prodeje vlastního osiva nebo množitelského materiálu, pokud jsou
tato práva upravena národní legislativou, případně ošetřena
jinak.
92 V důsledku
toho ani zmíněný článek neobsahuje dostatečně bezpodmínečnou a přesně
vymezenou povinnost, jež by mohla zpochybnit
platnost směrnic 2002/55 a 2009/145.
93 Z výše
uvedených úvah vyplývá, že přezkum položené otázky neodhalil žádnou
skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost
směrnic 2002/55 a 2009/145.
K nákladům řízení
94 Vzhledem
k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu
incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu
před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení
příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření
Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se
nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Přezkum položené otázky
neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost
směrnice Rady 2002/55/ES ze dne
13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh, a směrnice
Komise 2009/145/ES ze dne 26. listopadu 2009, kterou se stanovují
některé odchylky pro povolování krajových odrůd zeleniny
a odrůd zeleniny, které se tradičně pěstují v určitých místech
a oblastech
a jsou ohroženy genetickou erozí, a odrůd zeleniny, které
samy o sobě nemají hodnotu pro obchodní pěstování zeleniny, ale
jsou vyšlechtěny pro pěstování za zvláštních podmínek, a pro
uvádění osiva těchto odrůd na trh.
