Hodnota českého trhu s konopím se blíží třem miliardám korun.
Stejnou částku například muselo letos uspořit ministerstvo školství. Co
by se doopravdy stalo se státní pokladnou, kdybychom legalizovali
všechny drogy?
„Pamatuj
na to, že jednoho dne bude celý tenhle drogový kšeft legální," říká
Daniel Craig na začátku filmu Po krk v extázi (2004), „Nenechaj to
lidem, jako jsem já, jakmile zjistí, kolik v tom vězí prachů. Ne
miliony, ale kurevský miliardy."
Jak je ta doba vzdálená? V Kalifornii se konalo referendum o legalizaci marihuany, v Británii pokračuje vášnivá debata o možných formách legalizace a dokonce i OSN začíná měnit své striktní názory.
Kokainové aerolinky
Státy i mezinárodní společenství se snaží sprovodit drogy z povrchu zemského. Prohibice ovládá světovou drogovou politiku už sto let, těch posledních čtyřicet se pak mluví - termínem amerického prezidenta Richarda Nixona - o válce proti drogám. Její výsledek? Lektor Richard Cowan tvrdí: „... čím intenzivnější vymáhání práva, tím koncentrovanější produkt," a viní prohibici za vznik vysoce návykového cracku, který se v chudých čtvrtích Miami objevil v polovině osmdesátých let. Za posledních pětadvacet let se jen ve Spojených státech produkce marihuany zdesetinásobila. Přísun jihaomerického kokainu nevymýtilo ani práškování pralesů, ani nákladné vojenské operace a místo Medellínu je teď městem s největším počtem vražd na světě mexický Ciudad Juarez (kvůli drogám si tam letos násilná smrt našla už dva a půl tisíce lidí). Stačilo, aby Mexiko před čtyřmi lety vyzvalo narkobarony na přímý souboj - výsledkem je krvavá válka s třiceti tisíci oběťmi.
Kolumbijský kokain mezitím čím dál častěji míří na malá venezuelská letiště. Tady je překládán do dvoumotorových cessen, které, vybavené kanystry leteckého paliva přímo na palubě, podnikají dlouhé, nikým nehlídané cesty k pobřeží západní Afriky. Malá Guinea Bissau slouží jako téměř oficiální překladiště kokainu do Evropy. Kromě malých letadel pašeráci používají i malé tryskáče typu Gulfstream anebo vysloužilá nákladní letadla.
Drogy prostě nezmizely. Naopak. Lákadlo obrovských zisků je příliš vysoké, a tak vedle velkolepých obchodů s konvenčními drogami vznikají i nové substance. Loni se objevil mefedron, a jakmile byl zakázán, začal se prodávat nafyron.
Těžká pachuť prohry
Zatímco černý trh kvete, policejní síly za ním sotva funí. V Česku bylo dle aktuálně vydané výroční zprávy ve věcech drog v roce 2009 loni zabaveno 172 kilogramů marihuany (a také 33 427 rostlin konopí), roční spotřeba se odhaduje na 19 tun. Druhé nejoblíbenější české drogy, pervitinu, bylo zachyceno 3,6 kg při více než tisícinásobné spotřebě (4,2 tuny). Zabavený kokain? 12,9 kilogramu. Na trhu se ho ale prodá tuna. Český stát není schopen obrat drogový trh o víc než pár procent. Richard DavenportHines v knize The Pursuit of Oblivion uvádí, že narkobaronům by začalo téct do bot až ve chvíli, kdy by se celosvětově zabavily tři čtvrtiny drogové produkce. A to se nestane. „Jedou v tom miliony lidí," tvrdí šedesátiletý hledaný mexický narkomafián Ismael Zambada Garcia, zvaný El Mayo: „A pokud jde o ty, které chytili, zabili anebo vyhostili, jejich náhradníci už jsou dávno na svých místech." Bývalý vysoký britský policejní důstojník Tom Lloyd má podobnou zkušenost z druhé strany barikády: „V jednom východoanglickém městě bylo zatčeno víc než sto pouličních dealerů. Politici to vychvalovali, stejně jako vždycky, když se zabavilo větší množství drog. Za pár dní byli ale dealeři zpátky. Když se úspěch měří podle toho, kolik lidí se zatkne a kolik drog se zabaví, řeknete, že si policie vede dobře. Jenže když to budete posuzovat podle toho, jak se vám daří zamezovat škodám a zachovat si podíl na trhu, bude vítězem někdo jiný."
Pachuť prohry ve válce proti drogám si začínají uvědomovat i politici jako bývalý mexický prezident Vicente Fox, nebo současný prezident kolumbijského kongresu Armando Benedetti, kteří se vyslovili pro legalizaci. Zajímavý obrat se odehrál v centru OSN. V srpnu odstoupivší ředitel organizace OSN pro drogy Antonio Maria Costa se stále bije právě za represi: „Drogy zabíjejí dvě stě tisíc lidí za rok, tabák pět milionů a alkohol milion osm set tisíc. Proč bychom měli otvírat brány závislosti tím, že drogy zpřístupníme?" Na konci října ale už i OSN ústy indického experta na lidská práva Ananda Grovera začala opatrně volat po dekriminalizaci.
Legalizace rozpočty nezachrání
Ledy se hnuly nejspíš nejen díky seznání, že prohibice apetit po drogách nevymýtila, a naopak posílila organizovaný zločin. Svoje sehrála i ekonomická krize, jejíž „velká babička" už ve třicátých letech minulého století potopila americkou alkoholovou prohibici: prodej alkoholu zalepil díry v rozpočtech, ulevil policii a utáhl opratě rozbujelým gangům.
Dnes na ekonomický přínos legalizace drog upozorňuje řada odborníků. Ve Spojených státech se jím dlouhodobě zabývá Jeffrey L. Miron z Harvardovy univerzity. Legalizace by podle Mirona Spojeným státům ušetřila přes 41 miliard dolarů, které nyní vydávají na boj s drogami, a navíc by přinesla téměř 47 miliard daňových výnosů. To číslo poněkud bledne při zjištění, že federální americký rozpočet se pohybuje okolo 3,5 bilionů dolarů. „Legalizace nezachrání americké fiskální problémy, ale její výhody jdou nad rámec statistické chyby," tvrdí Miron.
Testovacím králíkem legalizace měla být letos na podzim Kalifornie. V říjnovém referendu zde ovšem 54 procent voličů odmítlo legalizovat marihuanu, zřejmě také pod vlivem mnoha prohlášení, že i kdyby revoluční legalizace prošla, federální vláda by ji odmítla. V Kalifornii tak marihuana zůstává legální pro léčebné účely, stejně jako v několika dalších státech USA. Na federální úrovni je ale zakázána. Přístup evropských států je celkově liberálnější - v Česku nepůjdete sedět za to, že u sebe máte pár jointů a poslanci také uvažují o zpřístupnění konopí nemocným.
Dekriminalizaci držení ovšem vyvažuje postihování výroby i prodeje. „Z ekonomického hlediska by to mělo být úplně opačně," uvádí Jeffrey Miron. „Negativa drog nepocházejí z pěstování rostlin nebo prodeje hotového produktu, ale z užívání. Legalizace držení navíc neeliminuje černý trh, a tím pádem ani neredukuje násilí." Pro příklad není nutné chodit daleko: Mexiko dekriminalizovalo držení drogy pro vlastní potřebu v srpnu loňského roku, ale drogová válka tam zuří dál.
Senioři by kupovali trávu Kromě výrazného snížení množství násilí a omezení moci drogových gangů by legalizace podle Mirona vedla také ke snížení cen. U marihuany hovoří o poklesu o 50 procent, u tvrdých drog dokonce o 95 procent současné ceny. Pokles by ale částečně vyvážila spotřební daň, stejně jako obchodní náklady spjaté s běžným podnikáním, které nelegální trh nemusí řešit. Na rozdíl od Antonia Marii Costy si Miron nemyslí, že legalizace drogy příliš zatraktivní. Čeká sice nárůst u rekreačních uživatelů, ti problémoví už podle něj ale konzumenty stejně jsou. Vedle toho Miron zmiňuje, že by mohlo dojít k poklesu prodeje tabáku a alkoholu.
Na dalším velkém drogovém trhu, ve Velké Británii, vyšla legalizační studie už v roce 2004. Podle jejích dat by stát díky legalizaci mohl inkasovat až šest miliard liber. Autoři tu upozorňují, že by až o 20 procent mohla stoupnout spotřeba heroinu, tento výkyv ale částečně svádějí na malý počet respondentů, kteří heroin vyzkoušeli. Na druhé straně by prý dramaticky stoupl počet uživatelů marihuany v generaci seniorů, které současná ilegalita takřka stoprocentně odrazuje. Naopak by klesl počet uživatelů v mladé generaci, kterou láká právě tím, že jde o zakázané ovoce a symbol rebelie. Podle autorů studie však jakýkoli krok bude efektivní jenom tehdy, když ho podnikne lidstvo globálně.
České miliardy
Podle právě vydané výroční zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti se u nás v roce 2008 „spotřebovalo téměř 19 tun konopných drog, 4,7 mil. tablet extáze a 1 mil. kusů LSD. Do ČR bylo dovezeno 550 kg kokainu o průměrné čistotě 70 %, ale ke konečnému uživateli se tato droga dostala v množství téměř 1 tuny o průměrné koncentraci 45 %. Podle expertních odhadů se vyrobily 4,2 tuny pervitinu o průměrné čistotě 80 %, která se při prodeji na ulici nebo při vývozu snižuje na cca 70 %, a v ČR tak byly odhadem spotřebovány 4,4 tuny pervitinu." Pokud bychom tohle množství prodali za průměrné pouliční ceny, vyjde nám suma okolo 13 miliard korun (např. marihuana: 3,8 miliardy, pervitin: 4,8 miliardy, kokain: dvě miliardy). Stát by pak inkasoval víc než polovinu. Jde ale o hrubý odhad - reálné ceny legálních drog by zřejmě byly o několik desítek procent nižší než dnes. Vendula Běláčková, která se podílí na studii marihuanových trhů při pražském Centru adiktologie a vyučuje ekonomickou ekonomii drog na VŠE, mě navíc upozorňuje, že v Česku kryje třetinu poptávky po marihuaně nekomerční trh. I s tímto zohledněním a při stejné spotřebě by měl mít český trh s nelegálními drogami hodnotu vysoko nad deset miliard korun. Pokud bychom se inspirovali u cigaretového trhu, stát by inkasoval polovinu objemu na DPH a spotřební dani. Dá se uvažovat i o tom, že by takový krok vytvořil nová pracovní místa, a tím pádem výnos na dani z příjmu. Legalizace by znamenala také úsporu milionů vydávaných na boj s drogovou trestnou činností, což je podle odhadů Běláčkové více než půl miliardy korun ročně - vedle rozpočtu Národní protidrogové centrály je nutné započíst práci policie, státních zastupitelství, soudů a vězeňské správy, která se běžně v souvislosti s drogami nevyčísluje. Klesnout by mohly také náklady na léčbu některých nemocí způsobených užíváním nekvalitních drog, jako jsou například virová hepatitida C nebo poškození jater. Na straně nákladů by se naopak objevila zvýšená suma vydaná na léčbu a prevenci, a to za předpokladu, že by vzrostl počet uživatelů drog, nebo že by se méně ostýchali vstoupit do léčby.
Mýtus nebezpečí
Čeká nás v nejbližší době legalizace? Zřejmě ne, protože je politicky neprůchodná. To ovšem neznamená, že nestojí za to o ní uvažovat. Britský profesor David Nutt loni ještě jako šéf státní drogové politiky uveřejnil v lékařském magazínu Lancet obsáhlý článek, v němž předkládal důkazy, že extáze a LSD jsou bezpečnější než alkohol nebo tabák. Vzápětí byl odvolán, neboť prý „oslabil státní snahu informovat veřejnost jasně o nebezpečí drog". Nutt se ovšem nedal a před pár týdny uveřejnil novou studii, podle níž je alkohol nebezpečnější než heroin a crack. „Spousta lidí je rekreačními pijáky, tato potěcha je nijak nepoškodí. Ale i kdyby jen deset procent ze čtyřiceti milionů britských pijáků mělo problém, je to pořád desetkrát víc než u heroinu," poukazuje Nutt na častou démonizaci dnes nelegálních drog. „Není to dáno jenom tím, že společnost žije často v neoprávněné panice z toho, co užívání drog způsobuje," říká Vendula Běláčková. „Jako společnost jsme založení na sdílení významů a kulturní kohezi a drogy představují jiný způsob otevření vědomí, které vede k jinému uvažování - a toho se společnost bojí." Jenže zároveň po té změně vědomí mnozí z nás silně touží. Pokud zobchodování drog zamezí eskalaci násilí a kriminality, je na čase to zkusit.
„Pamatuj
na to, že jednoho dne bude celý tenhle drogový kšeft legální," říká
Daniel Craig na začátku filmu Po krk v extázi (2004), „Nenechaj to
lidem, jako jsem já, jakmile zjistí, kolik v tom vězí prachů. Ne
miliony, ale kurevský miliardy."Jak je ta doba vzdálená? V Kalifornii se konalo referendum o legalizaci marihuany, v Británii pokračuje vášnivá debata o možných formách legalizace a dokonce i OSN začíná měnit své striktní názory.
Kokainové aerolinky
Státy i mezinárodní společenství se snaží sprovodit drogy z povrchu zemského. Prohibice ovládá světovou drogovou politiku už sto let, těch posledních čtyřicet se pak mluví - termínem amerického prezidenta Richarda Nixona - o válce proti drogám. Její výsledek? Lektor Richard Cowan tvrdí: „... čím intenzivnější vymáhání práva, tím koncentrovanější produkt," a viní prohibici za vznik vysoce návykového cracku, který se v chudých čtvrtích Miami objevil v polovině osmdesátých let. Za posledních pětadvacet let se jen ve Spojených státech produkce marihuany zdesetinásobila. Přísun jihaomerického kokainu nevymýtilo ani práškování pralesů, ani nákladné vojenské operace a místo Medellínu je teď městem s největším počtem vražd na světě mexický Ciudad Juarez (kvůli drogám si tam letos násilná smrt našla už dva a půl tisíce lidí). Stačilo, aby Mexiko před čtyřmi lety vyzvalo narkobarony na přímý souboj - výsledkem je krvavá válka s třiceti tisíci oběťmi.
Kolumbijský kokain mezitím čím dál častěji míří na malá venezuelská letiště. Tady je překládán do dvoumotorových cessen, které, vybavené kanystry leteckého paliva přímo na palubě, podnikají dlouhé, nikým nehlídané cesty k pobřeží západní Afriky. Malá Guinea Bissau slouží jako téměř oficiální překladiště kokainu do Evropy. Kromě malých letadel pašeráci používají i malé tryskáče typu Gulfstream anebo vysloužilá nákladní letadla.
Drogy prostě nezmizely. Naopak. Lákadlo obrovských zisků je příliš vysoké, a tak vedle velkolepých obchodů s konvenčními drogami vznikají i nové substance. Loni se objevil mefedron, a jakmile byl zakázán, začal se prodávat nafyron.
Těžká pachuť prohry
Zatímco černý trh kvete, policejní síly za ním sotva funí. V Česku bylo dle aktuálně vydané výroční zprávy ve věcech drog v roce 2009 loni zabaveno 172 kilogramů marihuany (a také 33 427 rostlin konopí), roční spotřeba se odhaduje na 19 tun. Druhé nejoblíbenější české drogy, pervitinu, bylo zachyceno 3,6 kg při více než tisícinásobné spotřebě (4,2 tuny). Zabavený kokain? 12,9 kilogramu. Na trhu se ho ale prodá tuna. Český stát není schopen obrat drogový trh o víc než pár procent. Richard DavenportHines v knize The Pursuit of Oblivion uvádí, že narkobaronům by začalo téct do bot až ve chvíli, kdy by se celosvětově zabavily tři čtvrtiny drogové produkce. A to se nestane. „Jedou v tom miliony lidí," tvrdí šedesátiletý hledaný mexický narkomafián Ismael Zambada Garcia, zvaný El Mayo: „A pokud jde o ty, které chytili, zabili anebo vyhostili, jejich náhradníci už jsou dávno na svých místech." Bývalý vysoký britský policejní důstojník Tom Lloyd má podobnou zkušenost z druhé strany barikády: „V jednom východoanglickém městě bylo zatčeno víc než sto pouličních dealerů. Politici to vychvalovali, stejně jako vždycky, když se zabavilo větší množství drog. Za pár dní byli ale dealeři zpátky. Když se úspěch měří podle toho, kolik lidí se zatkne a kolik drog se zabaví, řeknete, že si policie vede dobře. Jenže když to budete posuzovat podle toho, jak se vám daří zamezovat škodám a zachovat si podíl na trhu, bude vítězem někdo jiný."
Pachuť prohry ve válce proti drogám si začínají uvědomovat i politici jako bývalý mexický prezident Vicente Fox, nebo současný prezident kolumbijského kongresu Armando Benedetti, kteří se vyslovili pro legalizaci. Zajímavý obrat se odehrál v centru OSN. V srpnu odstoupivší ředitel organizace OSN pro drogy Antonio Maria Costa se stále bije právě za represi: „Drogy zabíjejí dvě stě tisíc lidí za rok, tabák pět milionů a alkohol milion osm set tisíc. Proč bychom měli otvírat brány závislosti tím, že drogy zpřístupníme?" Na konci října ale už i OSN ústy indického experta na lidská práva Ananda Grovera začala opatrně volat po dekriminalizaci.
Legalizace rozpočty nezachrání
Ledy se hnuly nejspíš nejen díky seznání, že prohibice apetit po drogách nevymýtila, a naopak posílila organizovaný zločin. Svoje sehrála i ekonomická krize, jejíž „velká babička" už ve třicátých letech minulého století potopila americkou alkoholovou prohibici: prodej alkoholu zalepil díry v rozpočtech, ulevil policii a utáhl opratě rozbujelým gangům.
Dnes na ekonomický přínos legalizace drog upozorňuje řada odborníků. Ve Spojených státech se jím dlouhodobě zabývá Jeffrey L. Miron z Harvardovy univerzity. Legalizace by podle Mirona Spojeným státům ušetřila přes 41 miliard dolarů, které nyní vydávají na boj s drogami, a navíc by přinesla téměř 47 miliard daňových výnosů. To číslo poněkud bledne při zjištění, že federální americký rozpočet se pohybuje okolo 3,5 bilionů dolarů. „Legalizace nezachrání americké fiskální problémy, ale její výhody jdou nad rámec statistické chyby," tvrdí Miron.
Testovacím králíkem legalizace měla být letos na podzim Kalifornie. V říjnovém referendu zde ovšem 54 procent voličů odmítlo legalizovat marihuanu, zřejmě také pod vlivem mnoha prohlášení, že i kdyby revoluční legalizace prošla, federální vláda by ji odmítla. V Kalifornii tak marihuana zůstává legální pro léčebné účely, stejně jako v několika dalších státech USA. Na federální úrovni je ale zakázána. Přístup evropských států je celkově liberálnější - v Česku nepůjdete sedět za to, že u sebe máte pár jointů a poslanci také uvažují o zpřístupnění konopí nemocným.
Dekriminalizaci držení ovšem vyvažuje postihování výroby i prodeje. „Z ekonomického hlediska by to mělo být úplně opačně," uvádí Jeffrey Miron. „Negativa drog nepocházejí z pěstování rostlin nebo prodeje hotového produktu, ale z užívání. Legalizace držení navíc neeliminuje černý trh, a tím pádem ani neredukuje násilí." Pro příklad není nutné chodit daleko: Mexiko dekriminalizovalo držení drogy pro vlastní potřebu v srpnu loňského roku, ale drogová válka tam zuří dál.
Senioři by kupovali trávu Kromě výrazného snížení množství násilí a omezení moci drogových gangů by legalizace podle Mirona vedla také ke snížení cen. U marihuany hovoří o poklesu o 50 procent, u tvrdých drog dokonce o 95 procent současné ceny. Pokles by ale částečně vyvážila spotřební daň, stejně jako obchodní náklady spjaté s běžným podnikáním, které nelegální trh nemusí řešit. Na rozdíl od Antonia Marii Costy si Miron nemyslí, že legalizace drogy příliš zatraktivní. Čeká sice nárůst u rekreačních uživatelů, ti problémoví už podle něj ale konzumenty stejně jsou. Vedle toho Miron zmiňuje, že by mohlo dojít k poklesu prodeje tabáku a alkoholu.
Na dalším velkém drogovém trhu, ve Velké Británii, vyšla legalizační studie už v roce 2004. Podle jejích dat by stát díky legalizaci mohl inkasovat až šest miliard liber. Autoři tu upozorňují, že by až o 20 procent mohla stoupnout spotřeba heroinu, tento výkyv ale částečně svádějí na malý počet respondentů, kteří heroin vyzkoušeli. Na druhé straně by prý dramaticky stoupl počet uživatelů marihuany v generaci seniorů, které současná ilegalita takřka stoprocentně odrazuje. Naopak by klesl počet uživatelů v mladé generaci, kterou láká právě tím, že jde o zakázané ovoce a symbol rebelie. Podle autorů studie však jakýkoli krok bude efektivní jenom tehdy, když ho podnikne lidstvo globálně.
České miliardy
Podle právě vydané výroční zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti se u nás v roce 2008 „spotřebovalo téměř 19 tun konopných drog, 4,7 mil. tablet extáze a 1 mil. kusů LSD. Do ČR bylo dovezeno 550 kg kokainu o průměrné čistotě 70 %, ale ke konečnému uživateli se tato droga dostala v množství téměř 1 tuny o průměrné koncentraci 45 %. Podle expertních odhadů se vyrobily 4,2 tuny pervitinu o průměrné čistotě 80 %, která se při prodeji na ulici nebo při vývozu snižuje na cca 70 %, a v ČR tak byly odhadem spotřebovány 4,4 tuny pervitinu." Pokud bychom tohle množství prodali za průměrné pouliční ceny, vyjde nám suma okolo 13 miliard korun (např. marihuana: 3,8 miliardy, pervitin: 4,8 miliardy, kokain: dvě miliardy). Stát by pak inkasoval víc než polovinu. Jde ale o hrubý odhad - reálné ceny legálních drog by zřejmě byly o několik desítek procent nižší než dnes. Vendula Běláčková, která se podílí na studii marihuanových trhů při pražském Centru adiktologie a vyučuje ekonomickou ekonomii drog na VŠE, mě navíc upozorňuje, že v Česku kryje třetinu poptávky po marihuaně nekomerční trh. I s tímto zohledněním a při stejné spotřebě by měl mít český trh s nelegálními drogami hodnotu vysoko nad deset miliard korun. Pokud bychom se inspirovali u cigaretového trhu, stát by inkasoval polovinu objemu na DPH a spotřební dani. Dá se uvažovat i o tom, že by takový krok vytvořil nová pracovní místa, a tím pádem výnos na dani z příjmu. Legalizace by znamenala také úsporu milionů vydávaných na boj s drogovou trestnou činností, což je podle odhadů Běláčkové více než půl miliardy korun ročně - vedle rozpočtu Národní protidrogové centrály je nutné započíst práci policie, státních zastupitelství, soudů a vězeňské správy, která se běžně v souvislosti s drogami nevyčísluje. Klesnout by mohly také náklady na léčbu některých nemocí způsobených užíváním nekvalitních drog, jako jsou například virová hepatitida C nebo poškození jater. Na straně nákladů by se naopak objevila zvýšená suma vydaná na léčbu a prevenci, a to za předpokladu, že by vzrostl počet uživatelů drog, nebo že by se méně ostýchali vstoupit do léčby.
Mýtus nebezpečí
Čeká nás v nejbližší době legalizace? Zřejmě ne, protože je politicky neprůchodná. To ovšem neznamená, že nestojí za to o ní uvažovat. Britský profesor David Nutt loni ještě jako šéf státní drogové politiky uveřejnil v lékařském magazínu Lancet obsáhlý článek, v němž předkládal důkazy, že extáze a LSD jsou bezpečnější než alkohol nebo tabák. Vzápětí byl odvolán, neboť prý „oslabil státní snahu informovat veřejnost jasně o nebezpečí drog". Nutt se ovšem nedal a před pár týdny uveřejnil novou studii, podle níž je alkohol nebezpečnější než heroin a crack. „Spousta lidí je rekreačními pijáky, tato potěcha je nijak nepoškodí. Ale i kdyby jen deset procent ze čtyřiceti milionů britských pijáků mělo problém, je to pořád desetkrát víc než u heroinu," poukazuje Nutt na častou démonizaci dnes nelegálních drog. „Není to dáno jenom tím, že společnost žije často v neoprávněné panice z toho, co užívání drog způsobuje," říká Vendula Běláčková. „Jako společnost jsme založení na sdílení významů a kulturní kohezi a drogy představují jiný způsob otevření vědomí, které vede k jinému uvažování - a toho se společnost bojí." Jenže zároveň po té změně vědomí mnozí z nás silně touží. Pokud zobchodování drog zamezí eskalaci násilí a kriminality, je na čase to zkusit.
Zdroj: Instinkt/Týden,
25.11.2010, Šimon Šafránek 