Rozhovor
s Dr. Lester Grinspoonem, autorem knihy Marihuana - zakázaná medicína o
léčbě konopím, prohibici a nových lécích na jeho bázi.
While marijuana is not addicting, learning about it is.Závislost nevzniká na konopí, ale na získávání vědomostí o něm.(Dr. Lester Grinspoon), překlad Libuše Bushka Bryndová
Gary Greenberg, psychoterapeut a
profesor psychologie udělal rozhovor se známým americkým lékařem Dr.
Lester Grinspoonem, průkopníkem léčby konopím, který vyšel v posledním
čísle časopisu Mother Jones.
Grinspoon se domnívá, že léky jako
Sativex nikdy nemohou předčit prosté kouření konopí, protože je u nich
velmi obtížné stanovit správnou dávku individuálně vyhovující každému
pacientovi. Tvrdí, že dosud nikdy neslyšel žádného pacienta říct, že
třeba Marinol (lék ze syntetického THC) mu pomáhá stejně dobře jako
kouřené konopí.
Výrobce Sativexu sice tvrdí, že lék je
možno citlivě dávkovat podle potřeby pacienta, ale Grinspoon jejich
tvrzení odmítá. Podle něj po vstřiknutí pod jazyk Sativex začne
účinkovat až po nějakých 15 minutách, což je sice velký pokrok proti
pilulkám Marinolu, ale pořád to ještě nestačí, protože při kouření je
citlivost řádově v jednotkách sekund nebo minut.
Dalším problémem je skutečnost, že při
vstřiknutí pod jazyk část roztoku steče jícnem do zažívacího traktu a
začne působit až s přibližně hodinovým zpožděním. Vyplývá z toho tedy,
že přesné vyladění dávkování, jímž se vychloubá výrobce, je pouhým
marketingovým trikem, který má v očích veřejnosti učinit lék
přitažlivější než přírodní konopí. Podobný názor má Grinspoon i na
tvrzení výrobce, že po Sativexu nedochází k rauši či že jeho složení má
stabilní poměr THC a CBD složek, protože se k jeho výrobě používají
klonované rostliny.
Grinspoon připouští, že orálně podávané
kanabinoidy mají své nezastupitelné místo v terapii. Platí to především u
artritických onemocnění, kde je třeba dlouhodobá úleva, ačkoliv řada
pacientů přesto dává přednost kouření před orálním užíváním, protože se
po něm cítí lépe. (Poznámka BB: při užití v jídle se delta 9 THC při
průchodu játry přemění na delta 11 THC, jehož účinek je pětinásobně
silnější a trvá mnohem déle. Orální dávka se obvykle špatně odhaduje a
je-li příliš vysoká, může přivodit i halucinace, často značně
nepříjemného charakteru.)
Grinspoon se obává, že Sativex dopadne
podobně jako jeho syntetický předchůdce Marinol – a to že bude u cílové
populace pacientů spíše nepopulární a často používaný jen jako alibi pro
nelegální léčbu kouřením konopí. Důvodů pro jeho odmítání pacienty,
jimž je určen, vidí několik. Je to jednak již zmíněný problém s
nastavením správné dávky, ale bude to nepochybně i jeho vysoká cena,
která bude mnohonásobně převyšovat cenu přírodního konopí.
Již v současné době v USA často dochází k
tomu, že pacienti léčící se konopím si nechávají od lékaře předepsat
Marinol jen jako oficiální krytí pro případ drogových testů, jejichž
pozitivní výsledek by mohl ohrozit jejich existenci. Grinspoon uvádí
případ řidiče náklaďáku, který kouřil konopí kvůli artritickým bolestem,
ale nechal si předepsat Marinol (který však nebral), když byly zavedené
testy na THC, protože jinak by ztratil zaměstnání. S lékařským
předpisem měl před úřady alibi, protože testy nedokáží rozlišit THC z
Marinolu od stejné látky obsažené v konopí.
Jako největší problém Grinspoon vidí, že
Sativex vytvoří další komerční tlak na to, aby konopí zůstalo zakázané,
podobně jako tomu bylo po vynálezu Marinolu. Místo naplnění nadějí,
které do tohoto léku vkládají antiprohibicionisté, by totiž mohlo dojít k
pravému opaku a v zájmu prosazení nového léku by tlak mocných
farmaceutických firem na zachování zákazu konopí ještě zesílil.
V další části rozhovoru Grinspoon
vzpomíná na svého syna Dannyho, který v roce 1967, rok a půl před svojí
smrtí, onemocněl leukémií. Chlapec měl problémy se snášením chemoterapie
a úporně po ní zvracel Grinspoon zaslechl od známého onkologa historku o
pacientovi, který vyřešil podobný problém se zvracením - tím že si 20
minut před chemoterapeutickou seancí zakouřil konopí - a zkusil totéž se
svým synem. Výsledek byl neočekávaně skvělý a chlapci značně zlepšil
kvalitu zbývajícího času žití.
Tato tragická životní zkušenost s účinky
konopí nakonec Grinspoona přivedla k vědeckému studiu účinků této tolik
zavrhované a očerňované rostliny. V době, kdy jeho syn onemocněl
leukémií, si ještě konopí myslel, že je nebezpečnou drogou, ale když se o
ně začal hlouběji zajímat, přišel na to, jak je obecně rozšířené
povědomí o něm manipulované a mylné. Toto zjištění ho natolik
rozhořčilo, že se ponořil do výzkumu účinků konopí a vydal o něm i u nás
známou knihu "Marihuana – zakázaná medicína".
"Není to neškodná droga, ale je daleko
méně škodlivá než alkohol a tabák. Skutečná škodlivost marihuany spočívá
v způsobu, jakým na ni reaguje společnost. Tehdy se v USA za konopí
zavíralo 300 tisíc lidí ročně, v současné době je to už přes 750 tisíc.
Je z toho vidět, jak malého pokroku jsme dosáhli. Známe toho o toxických
účincích konopí více než o všech ostatních drogách. Víme, že v podstatě
není toxické. Výzkum určitě ukáže, že konopí se podílí na velmi
důležitých mozkových funkcích. To mi vždycky říkal Carl Sagan," říká
Grinspoon o konopí.
Byl to právě jeho přítel, velký
astrofyzik Carl Sagan, který se ho po celá léta snažil přivést ke
kouření konopí. Grinspoon tvrdošíjně odmítal s tím, že si tím jen ničí
plíce, ale nakonec podlehl, když si poprvé zakouřil se svým synem během
jeho těžké nemoci. Dalším podnětem k tomu aby začal konopí kouřit bylo
slyšení před legislativním výborem massachussettského senátu, kde
svědčil jako odborník na konopí. Jeden ze senátorů, velký odpůrce
konopí, se ho otázal jestli užívá nebo někdy zkusil marihuanu. Grinspoon
odvětil, že mu rád odpoví, ale ať mu pan senátor nejprve řekne, jestli
by případná kladná odpověď z jeho strany pro něj učinila jeho svědectví
více či méně důvěryhodnější. Senátora Grinspoonova odpověď rozzuřila,
nazval ho drzounem a opustil jednání výboru. Grinspoon tehdy přišel domů
a rozhodl se, že nadešel čas, aby konopí už konečně taky sám zkusil.
Na Greenbergovu záludnou závěrečnou
otázku, jak mohl napsat knihu o konopí, aniž by ho předtím osobně
vyzkoušel, Grinspoon vtipně odpovídá: "No, víte, já taky napsal knihu o
schizofrenii, ale nikdy jsem jí netrpěl."
